Můj příběh

Zpět

O kurzu jsem se dověděl čirou náhodou prostřednictvím fóra balbutické komunity. A protože jsem už předtím vyzkoušel x metod a žádná neměla výrazný léčebný účinek na moje koktání, tak jsem neváhal a hned jsem o tom chtěl vědět víc informací. Shlédnul jsem snad všechna videa na youtube ohledně kurzů nové mluvy v polském Mikulově a viděl jsem, že je tady šance na vyléčení, že není nutné s tím žít do konce života a neustále se vyhýbat určitým situacím v životě. Moje koktání se projevovalo takovým způsobem, že jsem neměl klasické opakování počátečních slabik nebo slov, ale najednou prostě z ničeho nic nastal blok a nedostal jsem ze sebe ani slovo. Často se to stávalo, když jsem si to slovo předem řekl v hlavě. Takže jsem vždycky nahrazoval slova jinýma, abych to dokázal co nejlépe skrýt před světem. Ale někdy to prostě bylo nad moje síly a blok prostě nastal. Hlavně, když jsem potřeboval někomu něco vyřídit a být ohledně té věci konkrétní a použít přesná slova. Byl to takový silný vnitřní boj, jestli něco začít říkat a trápit se s neustálým nahrazováním slov, nebo být jen zticha a nechat všechno na druhých. Jak se už blížil termín základního kurzu nové mluvy, tak se koktání každým dnem zhoršovalo, nejspíš tím očekáváním, jestli mi nová mluva dokáže opravdu pomoct. Prvních 5 dní celého základního kurzu jsme nesměli vůbec mluvit, abychom si odvykli od starého způsobu mluvení. Mluvili jsme jenom v přítomnosti lektora - terapeuta. Učili jsme se mluvit úplně od začátku. Nejdříve jednotlivé slabiky a potom je slepovat do slov, která neměla žádný smysl. Po pár dnech jsme se začali učit správně mluvit celá slova a dále pak i krátké věty. Mluva byla ale pomalejší a kontrolovaná. V druhé části základního kurzu jsme tuto pomalejší mluvu aplikovali v praxi. Chodili jsme na tzv. kontakty, kdy jsme obcházeli obchody a ptali se třeba jen na ceny. Tím jsme se postupně zbavovali strachu z mluvení, protože koktání už nenastávalo, takže nám už nic nebránilo zeptat se na cokoliv. Koncem kurzu jsme si sepsali takovou vlastní prezentaci. To jsme potom pořádně nacvičili a nakonec i prezentovali prostřednictvím veřejného vystoupení ve škole. Cítil jsem se vážně skvěle. Musel jsem sice hodně dbát na techniku nové mluvy, ale už mi nikdy nenastal blok a volně jsem všechno řekl. Po návratu domů jsem se trochu obával, jak budou lidé reagovat na novou pomalejší mluvu. Ale většina mě v tom podporovala, že jsem udělal skvělý krok. Každý den jsem dělal rozhovory a také jsem doma cvičil techniku nové mluvy. Každým mikrokurzem se rychlost mluvy zvyšovala, zkracovalo se počátečné natahování a mluva byla čím dál tím víc přirozenější a plynulejší. Před pár dny jsem se vrátil ze 3. mikrokurzu a teď už je mluva bez natahování, klidná a hlavně bez koktání. Stále si ale musím hlídat správnou techniku, ale už cítím, že to jde postupně prostě tak automaticky. Už nemám problém kohokoliv oslovit, nebo si jít něco zařídit. Značně mi to zjednodušilo život a hlavně už nemám strach, že přijde blok. Protože s novou mluvou se prostě už nekoktá. Období pomalejší mluvy mi uteklo jako voda a najednou už jsem po třetím mikrokurzu a můžu už klidně říct cokoliv.

Erik

Zpět


Příběhy v médiích

Můj nový život

Zlínský deník 5.2.2014

Světýlko v tunelu - a začal můj nový život

Benešovský deník 17.5.2014

Mikuláš s čertem byli mým spouštěčem koktavosti

Portál studentů Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava