Můj příběh

Zpět

Jde to!

Koktavost se u mě objevila ve druhé třídě, na její příčinu jsme však nikdy nepřišli. Od občasného zadrhnutí, až po bloky před vyslovením slov, kdy jsem dopředu věděl, že to neřeknu. Léčba u logopedů neměla žádné efektivní výsledky. Nebylo lehké přijmout, že už je koktavost mojí součástí a nezbývá nic jiného než se s ní sžít, respektive ji neřešit. Ale jak, když Vám bere sebevědomí, důstojnost, vyvolává ve vás strachy z komunikace, ze seznamování s novými lidmi? Tak se raději tomu všemu vyhýbáte. Jedna z nejhorších chvil, kterou jsem zažil s koktáním, bylo hlášení nástupu v tělocviku v 6. třídě. Trvalo to věčnost, opravdu věčnost, než jsem ze sebe dostal dvě věty. Pocity asi nemusím popisovat a co teprve mé sebevědomí.

Během střední školy jsem se nejspíš přijal jako koktající a přestal se tím trápit a zbytečně to řešit. Následný nástup do zaměstnání, vlastní bydlení, úřady, jsem zvládal vyřizovat sám, vždy ale s pocitem méněcennosti a nejistoty, jak moc budu koktat.

K Nové mluvě jsem se dostal zcela náhodně, kdy mi zdravotní sestřička řekla o jejich pacientovi, který už kurz absolvoval a nekoktá. Hned jsem si zjistil, o co jde a přihlásil se na konzultační hodinu. Z té jsem odešel s neutrálním pocitem. Na jedné straně možnost přestat koktat, na straně druhé několikaměsíční práce na sobě. Přiznám se, že jsem přihlášku odeslal až rok po této konzultaci, nicméně rozhodnout se pro změnu bylo důležité a zásadní.

S nástupem do základního kurzu to všechno dostalo nečekané obrátky a spád a od prvních dní jsem prožíval velikou změnu. Na kurz jsem nastupoval s obavami z několikaměsíčního tréninku, pomalého tempa a z „kontaktů“, ale všechno plynulo, jak loďka na vodě. Velmi důležitou roli v celém tréninku mají trenéři, kteří naprosto vědí, co dělají a proč to tak dělají. Patří jim srdečné poděkování, za jejich laskavý a osobní přístup ke každému z kurzistů.

Po 27 letech s koktavostí můžu říct, že už mezi koktavé nepatřím.

Cesta za mým snem se stala skutečností, avšak je nutné podotknout, že stála značné úsilí, trpělivost, odhodlání a chuť, dostat se do cíle. Ale o to víc je to vítězství sladké :-)

Přeji všem, které trápí koktavost, aby se nebáli, vykročili a došli do cíle - života bez koktání.

Pavel

Zpět


Příběhy v médiích

Můj nový život

Zlínský deník 5.2.2014

Světýlko v tunelu - a začal můj nový život

Benešovský deník 17.5.2014

Mikuláš s čertem byli mým spouštěčem koktavosti

Portál studentů Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava